Moje cesta k psaní dětských knih začala doma,
u vlastních dětí.
Když se mému synovi narodila sestřička, začal prožívat pocity, kterým ještě nedokázal úplně porozumět. Hledala jsem způsob, jak mu pomoci pochopit, co se v jeho srdíčku odehrává, a ujistit ho, že příchodem sestřičky se moje láska k němu nezměnila. A tak vznikl náš první pohádkový příběh. Příběh, který nám pomohl otevřít rozhovory o pocitech, na které někdy ani dospělí nenacházejí ta správná slova.
Mateřství mi otevřelo úplně nový pohled na svět. Začala jsem si mnohem více všímat toho, jak hluboce děti prožívají své pocity, kolik otázek se skrývá za jejich chováním a jak důležité je, aby v nás dospělých nacházely pochopení.
S každou další zkušeností jsem si stále více uvědomovala, jak důležité je dětem pomáhat porozumět tomu, co se odehrává v jejich nitru. A tak jsem postupně začala ve svých příbězích otevírat témata, která děti přirozeně provázejí jejich vývojem – od strachu, hněvu či studu až po sourozenecké vztahy, první lásky a hledání vlastní hodnoty.
Věřím, že způsob, jakým se děti učí rozumět svým pocitům, ovlivňuje celý jejich další život. To, jak vnímají samy sebe, jak zvládají náročné chvíle i jaké vztahy si vytvářejí s druhými.
Proto si přeji, aby moje knihy nebyly jen příběhy na dobrou noc. Aby se staly příležitostí zastavit se, společně si povídat a objevovat i to, co děti někdy nedokážou vyjádřit slovy.
Můj zájem o dětský svět emocí mě přivedl také ke studiu psychologie, které v současné době dokončuji. Díky němu mohu tématům, která jsou mi jako mamince i autorce blízká, porozumět z další perspektivy a dál prohlubovat svou práci s dětskými pocity.
Protože když dítě lépe rozumí tomu, co cítí a prožívá, postupně se učí lépe rozumět i samo sobě.
Velké poděkování mým čtenářům.
Iryna